UKLIĎ!
-Dcera (3roky) - přesune dřevěné kostky z bodu A do bodu B. Do bodu C nanosí vařečku, čajové svíčky a přezůvky svých dvou starších sourozenců.
-Syn (6let) - posbírá polovinu rozházených kostiček z lega. Z druhé poloviny stihne v průběhu úklidu první poloviny kostiček sestavit vesmírnou loď, kombajn a když má více času, třeba i čerpací stanici včetně doplňků.
-Dcera (13let) - odnese mobil a tablet do svého pokoje.
-Manžel (33let) - nereaguje.
-Já (manželka,matka 35let) - vyberu nádobí z myčky, naplním myčku nádobím použitým. Velké kusy umyji ve dřezu, aby nezabíraly místo v myčce. Seberu kostky, vařečku,čajové svíčky, přezůvky, lego, rozeberu vesmírnou loď, kombajn, popřípadě čerpací stanici. Hledám společně se starší dcerou po
celém obýváku mobil a tablet.
ODPOVĚZ!
-Dcera (3roky) - "maminko?...maminko?...maminko?...tatínku!"
-Syn (6let) - "víš mami?...no, no, no. Já tam ani nebyl, já nic neřekl, já to neudělal. To Kuba, to Martin, to Petr, to Vašík".
-Dcera (13let) - "sorry, pche, omg, wtf, lol, co?, zase já? ale Anička...ale Kája...ale Bára...ale všichni na světě"
-Manžel (33let) - nereaguje. S postupujícím časem a opakováním požadavku na jeho osobu, snaží se obracet pozornost jinam, např.co dostaly děti ve škole za známky, že u nás dlouho nebyla moje maminka, anebo musí akuteně rychle na záchod.
-Já (35let) - nejprve upřesňuji kde to bylo, kdo to řekl a proč to řekl, kdo u toho byl, kdo u toho nebyl, ale mohl se to dozvědět od někoho, kdo u toho byl. Po upřesnění nastíním časovou osu příběhu a dostávám se k ději situace samotné. Dále rozvíjím teorie, co by bylo kdyby a co z toho plyne. Vracím se na začátek, protože na tohle jsem zapomněla. Pro jistotu zatelefonuji nezaujaté osobě, co si o tom myslí a večer dlouze přemítám, zda jsem na něco nezapomněla.
NACHYSTEJ SI VĚCI! (do školy, na procházku, do práce)
-Dcera (3roky) - čapne Princeznu Sofii a odchází tak, jak je, bez ohledu na roční období, situaci, povětrnostní podmínky.
-Syn (6let) - napůl obutý, vrací se pro bundu, tašku do školy, rybářský prut, minimálně pro 3 figurky z lega, čůrat a občas zapomene odejít úplně.
-Dcera (13let) - umyje si vlasy.
-Manžel (33let) - nereaguje. Věci shání zásadně 5 minut před odchodem, nebo po telefonu 40km od domova.
-Já (35let) - obleču nejmladší dceru, vyberu synovi z kapes 5 figurek z lega, ujistím se, že nikdo nechce čůrat, připomenu synovi, že skutečně odcházíme, vytáhnu u dcery v pokoji ze zásuvky fén, nachystám manželovi věci, šlápnu na lego a vracím se, dvě ze tří dětí se musí vyčůrat.
UMYJ SE!
-Dcera (3roky) - intenzivně vytváří z pěnové skládačky určené do vody pyramidu po obvodu vany, utopí 2 panenky, 3 plastové psy, vyrobí akvárium pro sladkovodní ryby, naplní 8 kelímků.
-Syn (6let) - namočí si hlavu a zbytek času stráví pozorováním sebe samého v zrcadle nad umyvadlem a vytváří si na hlavě účesy ala Beckham.
-Dcera (13let) - umyje si vlasy. Další 3 hodiny nevím. Já prostě fakt nevím, co tam dělá!!!
-Manžel (33let) - nereaguje. Jednou za čas se zavře v koupelně a vyleze bez ponožek a s mokrými vlasy. Z toho soudím, že se tam snad meje.
-Já (35let) - umyji vanu, seberu ručníky, pověsím ručníky, otevřu okno, uklidím pyramidu z pěnové skládačky určené do vody, resuscituji 3 plastové psy, zlikviduji akvárium, vyleju 8 kelímků, vyleštím zrcadlo zafuněné Beckhamem, seberu manželovo ponožky a jdu na to :o)
NAJEZ SE!
-Dcera (3roky) - vybere hrášek z polévky, rozháže špagety, rozdrobí pečivo a poté obchází talíře ostatních členů rodiny a "žebrá".
-Syn (6let) - zpřehází veškeré jídlo na talíři tak, že by se nezasvěcený mohl domnívat, že minimálně polovinu obsahu talíře snědl. Ve skutečnosti však ubylo ztěží jedno sousto. Dojídá se pak zásadně samotným pečivem.
-Dcera (13let) - "mami, já vlastně ani nemám hlad". Od 19.30 do 20.00 pak intenzivně obchází ledničku, na otázky odpovídá na půl úst a myslí si, jak mě doběhla, že nepoznám, že má plnou pusu uzenin a sýrových výrobků. Později pak slýcháme z jejího pokoje šustění papírků od pamlsků, které má "zašité" v druhém šuplíku nočního stolku.
-Manžel (33let) - reaguje. Reaguje kupodivu velmi rychle a s nebývalým nadšením hrne se ke stolu obvykle mezi prvními. Vesele konverzuje a laškuje se spolusedícími.
-Já (35let) - Uklidím nádobí, setřu stůl, posbírám zbytky, rozdělím na poživatelné, poživatelné se zavřenýma očima a na "fuj s tim do koše" a večeřím.
JDI SPÁT!
-Dcera (3roky) - nechce pyžamo, nechce spát, nechce mámu, nechce tátu, nechce Svatého Petra. V zápětí, z dosud nám nezjištěných příčin, nechá si obléci pyžámko, oznámí nám, že je unavinkaná, maminku má ráda, tatínka má ráda, sourozence, sousedy, ostatní rodinu, příbuzné vzdálené i blízké, prostě celý svět. Sebere růžového maxi-koně, Princeznu Sofii a za bouřlivého loučení, objímání se a pusinkování odchází v doprovodu celé rodiny do postele, kde záhy usíná.
-Syn (6let) - Snaží se předběhnout mladší sestru. Během oblékání do pyžama se pětkrát málem oběsí, třikrát vykloubí rameno a dvakrát vypíchne oko, jen aby byl první a vyhrál. Několikrát pak odchází čůrat a poté, co je nejmladší dcera hromadně uložena, má on tendenci opakovaně se vracet do obývacího pokoje a sondovat, kolikrát ještě se vyspí, než bude víkend a bude si moci přispat. Což v jeho případě teda nikdo nechápeme, neb i o víkendu vstává zásadně v 6.30 a je to on, kdo obchází místnosti a budí celou rodinu.
-Dcera (13let) - nemůže jít spát, musí si umýt vlasy.
-Manžel (33let) - nereaguje. Střídavě zírá na televizní obrazovku, do mobilu a do ledničky. Toto pak opakuje několikrát po sobě, až do úplného vyčerpání a poté usíná.
-Já (35let) - uklidím, utřu, složím, vysypu, vyleju, vypnu, zhasnu, odsunu manžela od lednice, ujistím se, že potomci nespí na lego kostičkách, mají své oblíbené plyšáky v postýlkách, vytáhnu fén ze zásuvky a usínám s pocitem, jak je to všechno vlastně hrozně fajn.